Vyznat se v současné politické krizi se stává čím dál obtížnější. Po nečekaném pokusu Bohuslava Sobotky odpálit celou vládu, aby z ní fakticky vypudil Andreje Babiše a nedal mu šanci hrát ublíženého, se věc dále zamotala. Agresivní záchranná mise, kterou pro svého spojence Babiše provedl prezident Zeman, dopadla tak, jak nikdo z aktérů nečekal. Na Zemanově stole leží návrh na odvolání ministra financí, zatímco Sobotka stále sedí ve Strakově akademii.
Zveřejnění výbušných odposlechů a grilování ve Sněmovně dostalo Babiše a jeho hnutí do silné defenzívy. Když potom Babiš nebyl schopen pro média situaci přesvědčivě vysvětlit a raději z diskusí utekl, bylo zřejmé, že je situace vážná. V české politice ale nelze nic považovat za definitivní.
Ředění bahna bahnem
Miloš Zeman to s týráním premiéra Sobotky na Hradě očividně přehnal. Od depresivní scény s fiktivním přijetím demise a výhružným máváním holí se dokonce i Babiš opatrně a potichu distancoval. Takových momentů ale Zeman už předvedl vícero a je jisté, že ani tento nebyl poslední. Reálný problém je fakt, že se pokusil vyložit si ústavu po svém. Pokus odvolat Sobotku samotného a jeho vládu naopak ve funkci ponechat je absolutně za hranou jakékoliv dosavadní praxe a zjevně i celé ústavy. Samo odkládání odvolání Babiše už je odůvodnitelné, jakkoliv je argumentace s tím spojená ukázkou Zemanových přízemních zájmů.
Výsledný koktejl gest a úmyslně vytvářeného chaosu ale prezidenta poškodil. Proto se rozhodl odvést pozornost; bohužel k tomu zvolil cestu, která je nepřijatelná sama o sobě. Dát milost odsouzenému vrahovi Kájínkovi je neuvěřitelné nejenom proto, že to mělo zaměstnat média jinou agendou. A pokud takový krok schvaluje zhruba polovina všech voličů, dává to zprávu o nich; věc sama zůstává i nadále nepřijatelnou.
Poslední výrok, v němž Zeman před ruským prezidentem v žertu vyzývá k likvidaci novinářů, nemohl pobavit ani Putina. Jeho režim má na rukou krev desítek tamních žurnalistů. Dělat na toto téma žerty mohou Rusové brát buď jako urážku, nebo jako nežádoucí pozornost. A jakou službu to udělá pověsti ČR mezi civilizovanými zeměmi, o tom raději nepřemýšlet. Zdá se být zřejmé, že Miloš Zeman je zcela nezpůsobilý vykonávat funkci prezidenta republiky.
Jediný politik, který se Zemana zastal, je ministryně Šlechtová – učinila tak na síti Twitter. Autor těchto řádek, který se sám nalézá v pozici novináře, vážně pochybuje o příčetnosti i této Zemanovy fanynky. Jedinou omluvou pro vyjádření Šlechtové je buď časový posun a přepracovanost, nebo fakt, že heslo ke svému twitterovému účtu půjčila Jiřímu Ovčáčkovi.
Co bude dál?
Duo Babiš – Zeman začalo opatrně couvat. Zatímco Zeman nikdy naplno netvrdil, že žádosti o Babišovo odvolání nevyhoví, ANO přišlo s plánem na nominaci náměstkyně Aleny Schillerové. Takové řešení by celou krizi pomohlo potichu a elegantně vyřešit.
Sociálním demokratům ale role babišobijců vysloveně zachutnala. Podle výsledků dnešní koaliční schůzky se (snad inspirováni postavami J. Haška) rozhodli donutit své koaliční nepřátele až k pláči. Prohlásili, že na ministerstvo financí nemůže přijít nikdo, kdo je spojen s Babišem či Agrofertem. Takového člověka v ANO ovšem najít nelze. Odůvodnění je úsměvné: strach o maření vyšetřování Babišových kauz.
Je na místě sociálním demokratům připomenout, že aférka s dluhopisy není ani první a ani největší z problémů, které na Babiše za poslední roky praskly. Jak má volič rozumět tomu, že to až dosud ČSSD nevadilo a nyní je to problém zásadní?
Současný spor je obsahově složitý a voliči se řídí spíše emocemi a hledáním důvěryhodnosti. S tou jsou v ČSSD dlouhodobě na štíru; pokud budou nyní předstírat hlavní Babišovy oponenty, uvěří jim to jen málokdo. Ukazuje se tedy, že existuje způsob, jak může ANO i Babiš z problému vyklouznout – a to skrze neschopnost svých protivníků. Je nutno dodat, že to není pro ČR a její politiku příznivý vývoj.
