Dnes je tomu rok, kdy byly na webu a sociálních sítích spuštěny České souvislosti. Je zde proto příležitost se krátce nad prací ČS zastavit a zamyslet se i nad tématy, obsahem i samotnou svobodou vyjadřování.
Čtenost webových stránek i dosah sociálních sítích je rozhodně větší, než autoři při spuštění čekali; za tento zájem je třeba našim čtenářům poděkovat. Na sociálních sítích dnes máme zhruba sedm a půl tisíce fanoušků. Vydali jsme rovněž skoro 70 článků a zhruba stejný počet autorských glos. Část textů se týkala vlastních témat, průzkumů a exkluzivních informací, většinou jsme ale nabízeli pohled na aktuální domácí dění „s odstupem“ – jak uvádíme v našem záhlaví. Vzhledem ke stavu českého mediálního trhu se tak u některých kauz dělo i dříve a kritičtěji než v případě zavedených médií.
Setkáváme se při tom s různými reakcemi. Kromě mnoha pozitivních a podpůrných, které nám v naší práci dodávají energii, jsou zde i ty negativní. Klasické útoky ve smyslu naší „zkorumpovanosti“ či výhrůžky nejrůznějšího typu (zejména v debatě o problému migrace) bereme spíše jako nechtěnou, byť nutnou, součást světa elektronických médií. Pohled na diskuzi pod našimi statusy je ale snad dostatečným důkazem, že o kultivovaně vyjádřenou kritiku stojíme.
Komu sloužíme?
Zajímavé jsou ale otázky, komu vlastně ČS straní a koho podporují. Fakt je ten, že „vyváženost“ či absolutní objektivita nejsou naším cílem: být úplně objektivní by znamenalo vypustit vlastní názor; vyváženost je v takto malém médiu technicky nemožná. Cílem ČS je však především to, aby na vybrané kauzy přinášely autorský, zcela nezávislý a originální pohled. Bez významu není ani fakt, že médium nepíší profesionální žurnalisté, nýbrž občansky angažovaní odborníci, kteří tak často činí o svém volném čase a bez nároku na honorář.
Na domácím politickém hřišti je vždycky zdrojem většiny událostí, a tedy i předmětem zájmu, vládní koalice. Ne vždy ji ovšem kritizujeme: můžeme ocenit relativně odpovědnou snahu ČSSD o zahraniční politiku, premiér se (často po delším váhání) umí postavit na správnou stranu. Ani ANO2011 nelze upřít rozumné kroky: ve vládě stojí na straně rozpočtové odpovědnosti a jen díky tomu daně, výdaje či deficity příliš nerostou. V otázkách hazardu, eurofondů či distribuce daní zástupci ANO dokázali udělat správné kroky. I role KDU-ČSL je často pozitivní, pokud tedy na poslední chvíli její zástupci nezmění názor.
Demokratickou opozici rovněž kritizujeme, pokud je k tomu důvod: M. Kalousek si zaslouží, aby byla připomenuta jeho kontroverzní minulost. A postoj některých členů ODS k migrační krizi je rovněž potřeba řešit. Současná opozice je ale marginalizovaná, z větší části navíc i vlastní vinou. S blížícími se volbami se ale jejich postojům budeme věnovat rozhodně častěji.
Svoboda vyjadřování a média
Když projekt Českých souvislostí vznikal, jednou z motivací byl i stav tehdejší české mediální scény. ČS měly a mají snahu vstoupit do tohoto prostoru a alespoň částečně ovlivnit to, jak se o zásadních problémech domácí scény mluví a píše. Většina mainstreamových médií byla (a je) v rukou domácích vlastníků, kteří toto vlastnictví využívají jako zdroj vlivu a ochrany, nikoliv jako zdroj zisku. Podle toho lze posuzovat i míru nezávislosti těchto médií.
Za uplynulý rok se situace na tomto poli ještě zhoršila. Tématem dnešních dnů je dokonce i svoboda vyjadřování, která nejvíce utrpěla během návštěvy čínského prezidenta – vyvěsit vlajku na veřejnosti nebo ji přinést na demonstraci se stává předmětem aktivního zájmu policie. Pokud někdo drží protestní transparent, je rovněž perlustrován. A i mediální vyjádření umělců se stává terčem systematických verbálních útoků. Sledujeme i pokusy zastrašování vůči médiím poukazujícím na propojení čínské skupiny CEFC s tamní rozvědkou.
Vrcholem celé situace jsou slova a skutky prezidenta Zemana – právě před nedávnem na slavnostní ceremonii pro vybrané policisty označil ty, kteří nesouhlasí s postupem policie, za duševně nemocné. Samotné Zemanovy výroky byly skandální už dlouho – pokud ale jemu a jeho lidem vychází policie vstříc i za hranici přípustného, máme zde velký problém. Následné poděkování je pak jen ošklivou třešní na nebezpečném dortu.
Musíme si otevřeně přiznat, že takový posun na poli svobody vyjadřování jsme před rokem rozhodně nečekali. O to více se domníváme, že naše práce má smysl. Zvláště tehdy, kdy viditelné kauzy (Čapí hnízdo či Zemanovy bonmoty) ubírají prostor zásadnějším problémům, například zdravotnímu registru. V lednovém výhledu na tento rok jsme napsali, že naší zemi trápí mnoho témat, které současná vláda prostě řešit nehodlá – strukturální reformy fiskálního či správního typu se konat nebudou. Psát o negativních důsledcích této nečinnosti je rozhodně zapotřebí.
Všem čtenářům bychom proto rádi slíbili, že ve své práci nepřestaneme a že „stará“ i nová témata spolu s novými pohledy a novými otázkami budeme publikovat i nadále. A že rozhodně nehodláme ve své nezávislosti a ve vlastním názoru kamkoliv uhýbat.
