Na počátku roku 2016 je dobré se zamyslet, co nás v České republice vlastně čeká. Mimořádné události, náhodné krize či nečekané skandály předpovědět nelze. I tak už lze při troše fantazie odhadnout, jaký rok stojí před námi.
Na počátku roku budou hlavním tématem vládní kontrolní opatření: zavádění tzv. „kontrolního hlášení“ u DPH, které bude řešit Ústavní soud. A ještě větší pozornost vyvolává kontroverzní plán EET, který je nyní zaseknutý ve třetím čtení v PS.
Autor těchto řádek vyslovuje osobní odhad: Vládě jistě dojde s obstrukcemi po několika schůzích trpělivost a pokusí se jednací řád obejít; možnosti jistě najde. EET tedy čeká to, že i o její budoucnosti rozhodnou ústavní soudci. Existuje proto reálná šance, že příští vánoční dárky již bude Babišův úřad elektronicky evidovat. Selže-li ovšem celý systém, jak prorokují mnozí, mohou být vánoce 2016 pro celé hnutí ANO velmi neradostné.
Demokratická opozice v tomto roce příliš úspěchů bohužel nezaznamená. Nelze čekat ani dramatický nárůst preferencí, ani jakýkoliv zásadní politický úspěch. Vina přitom neleží ani tak na tom, co ODS a TOP9 (ne-)dělají, ale spíše na dobré paměti voličů: hříchy minulosti si stále vybírají svou daň. Je ovšem v zájmu českých voličů, aby si v blízké budoucnosti posílili svou schopnost odpouštění.
Hlavní téma: volby
Od končícího jara ovládne českou politiku předvolební kampaň na podzimní krajské klání. Billboardům a slibům budou předcházet politické střety uvnitř koalice, zejména mezi ANO a ČSSD. Oba lídři hlavních vládních stran potřebují uspět, Sobotka kvůli vnitrostranické opozici, Babiš kvůli image vítěze, na které jeho úspěch již delší čas stojí. Jisté je ale už nyní, že bez ohledu na výsledek obě strany svůj volební zisk za úspěch označí.
Zvláštní roli v krajských volbách bude hrát pověst stávajících hejtmanů z ČSSD. Ministerstvo financí rozdalo již v minulosti mnoho podání trestního charakteru. Tato dračí setba je určena k tomu, aby (alespoň částečně) zafungovala právě letos. Prvním případem byla kauza olomouckého hejtmana, bylo by ale překvapivé, kdyby zůstalo jen u něj. Lze odhadnout, že policie průběh voleb pravděpodobně ovlivní.
Co naopak (bohužel) nebude
Ve výhledu na rok 2016 je hodně důležité, co vláda a koalice rozhodně neudělají. Zmiňme ty oblasti, kde by byly reformy rozhodně zapotřebí.
Vláda se za minulý rok pochlubila tzv. profesionalizací státní správy. Ze zpětného pohledu je zřejmé, že se podařilo veřejné úřady politicky přeobsadit a následně vlastní lidi pomocí podezřelých výjimek zabezpečit. Státní správa dostala víc peněz i víc lidí, ale vyhnula se jí jakákoliv forma racionalizace. Lze s jistotou očekávat, že se to nestane ani letos.
Pro rok 2016 se nechystá žádná zásadní daňová reforma, která by například celý systém zjednodušila či ulevila podnikům ve vysokých cenách práce. Nedojde ovšem ani k žádnému radikálně levicovému nápadu, se kterým i v prvním roce vlády koketovala ČSSD – specifické korporátní daně či růst daní klasických.
Vláda rozhodně nepředloží žádnou promyšlenou a dlouhodobou důchodovou reformu. Jediné, co se současné reprezentaci „podařilo“, bylo definitivní ukončení tzv. II. pilíře z doby Nečasovy vlády. Bořit je ovšem vždycky snadnější než stavět. Problém s rostoucím deficitem se tedy bude hrnout dál do budoucnosti.
Změny se neočekávají ani v klíčových normách, jakými je Občanský zákoník a další důležité a dlouho požadované novely. Ministr spravedlnosti Pelikán sice sbírá body kvalitním PR, má mnohdy i zajímavé a správné postoje v otázkách mimo svůj resort, ovšem jeho vlastní práce stojí.
Změny politické mapy
Konec roku 2015 nám již naznačil, k jakému pozvolnému přeskupování může v české politice dojít. Dlouhodobá smlouva o neútočení mezi Andrejem Babišem a Milošem Zemanem se posouvá do další fáze. Prezident ve svém celkově odsouzeníhodném vánočním vystoupení dal najevo velkou vstřícnost k ANO, včetně například již zmíněné EET. Babiš obratem prezidenta pochválil. Lze čekat, že se jejich spolupráce prohloubí.
Pokusí-li se ovšem ANO nakročit vstříc nejrůznějším prezidentovým postojům, narazí na velké problémy. Především je potíž v tom, že Zeman v mnoha svých názorech (na Rusko, migrační krizi či domácí politiku) nemá žádnou odpovědnost, může říkat prakticky cokoliv. Andrej Babiš a jeho tým jsou (naštěstí) vázáni vládní odpovědností a nemohou působit v duchu neřízené střely. Dříve či později nebude možné držet obě pozice zároveň.
Za druhé, malá část představitelů ANO se již delší čas vyjadřuje k zahraniční či bezpečnostní politice poměrně racionálně. Kdyby se měly názory hnutí sbližovat s postoji prezidenta, vyvolalo by to přinejmenším vnitřní krizi; nebo alespoň krizi důvěry ze strany stávajících voličů.
I s touto rezervou lze pro rok 2016 odhadnout, že se politická mapa ČR zásadně změní. Premiér Sobotka bude muset čelit spojené alianci Zeman-Babiš, neboť stojí v cestě k premiérskému křeslu pro svého 1. vicepremiéra a rovněž je téměř jediným, kdo může dokázat zabránit Zemanovu znovuzvolení.
Z hlediska dobrého vývoje této země tak pro nadcházející rok plyne poměrně překvapivý závěr: bude nutné panu premiérovi v tomto politickém boji držet palce.
